Řada T304.0 a T306.0 ČSD

ČKD Praha  1957

Vývoj

Nelehkou cestou u nás po 2. světové válce a zejména po událostech z února 1948 procházel další vývoj v oblasti motorových lokomotiv.

Veškeré návrhy nových lokomotiv v konstrukčních kancelářích lokomotivek svou koncepcí navazovaly na předválečný vývoj a neměly konkrétní směr a cíl. Viny tím byly částečně i státní dráhy, které sice požadovaly nové motorové lokomotivy, ale o jejich parametrech a provedení neměly konkrétní představu. Na základě zkušeností s provozem kořistních motorových lokomotiv řad T334.0, T333.1 či některých T200.2 byl postupně zadán českému průmyslu mimo jiné i požadavek na motorovou lokomotivu pro posun v menších vlakotvorných stanicích, která by v provozu nahradila malé čtyřnápravové parní lokomotivy.

Po mnoha úvahách ČSD nakonec požadovaly lokomotivu s hydraulickým přenosem výkonu, který však tehdy byl pro naše lokomotivky něčím zcela novým. Přesto se konstruktéři ČKD do vývoje hydraulických převodovek pustili a jejich práce postupně přinesla očekávané výsledky.

Po ujasnění typu naftového motoru (12 V 170 DR) pro novou lokomotivní řadu byla ve druhé polovině roku 1954 v ČKD zkonstruována lokomotiva, jejíž typové označení ČKD bylo 1435 CN 400. 

Vyrobeny měly být dva prototypy. První o hmotnosti 14 tun na nápravu měl nést označení řadou T304.0, druhý s dobalastováním na hmotnost 16 tun na nápravu měl být označen řadou T306.0.

Montáž prototypů byla v ČKD zahájena až v polovině roku 1957.

Technický popis

Lokomotiva typu 1435 CN 400 byla řešena jako kapotová s kabinou obsluhy umístěnou na konci hlavního rámu.

Jediná kapota lokomotivy ukrývala naftový motor typu 12 V 170 DR, nastavený na výkon 400 koní při 1360 otáčkách za minutu. Na výstupním hřídeli motoru byl setrvačník s pružnou spojkou, která přenášela točivý moment na vstupní hřídel hydraulické dvouměničové převodovky typu H 350L.

Z této převodovky byl výkon dále přenášen přes zubovou spojku na mechanickou převodovku, na jejíž výstupu byly klikové hřídele, pohánějící pomocí spojnic všechny tři spřažené nápravy lokomotivy. Mechanická převodovka zajišťovala pomocí vloženého reverzního zařízení (ovládaného elektropneumaticky) také změnu směru jízdy.

Kromě motoru a obou převodových skříní skrývala kapota lokomotivy ještě chladící blok pro vodu a olej motoru včetně ventilátoru, chladič oleje pro hydraulickou převodovku, kompresor W 115/80 (poháněný klínovými řemeny od pružné spojky naftového motoru), dynamo pro napájení dobíjení a osvětlení, mazací lis, naftovou nádrž a vyrovnávací vodní nádrž chladícího okruhu.

Rám lokomotivy byl svařený z plechových postranic vyztužených svislými a vodorovnými příčkami,

kabina byla umístěna na zadním konci rámu.

Kabina lokomotivy byla zcela uzavřená, čelní okna byla pevná, boční posuvná.

Dva řídící pulty byly umístěny na přední stěně kabiny, na zadní stěně byl umístěn šatník.

Pod podlahou kabiny bylo v dřevěné skříni uloženo osm olověných akumulátorových baterií typu 6 E 10, jejichž zapojení dávalo výsledné napětí 24 V při kapacitě 600 Ah.

Dynamo lokomotivy bylo typu NG M 3 (poháněné klínovými řemeny od klikového hřídele) a mělo vlastní ventilaci. Regulátor nabíjení byl typu ERA.

Spouštění motoru obstarávaly dva elektrické spouštěče na napětí 24 V, které motor roztáčely přes hydraulickou převodovku.

Brzdový "systém" lokomotivy sestával z tlakové brzdy soustavy Westinghouse a ruční vřetenové brzdy. Vzduchojemy byly zavěšeny pod ochozy v přední části rámu.

Jistou zajímavostí byla na lokomotivách T304.0 a T306.0 násypná kamna na uhlí, umístěná zhruba uprostřed lokomotivy pod pravou plošinou. Ta sloužila pro udržování naftového motoru a oleje hydraulické převodovky v teplém stavu v případě, že byla lokomotiva odstavena na mrazu. Mezi pláštěm kamen a stěnami topeniště byl vodní prostor, který byl připojen na potrubí vodního okruhu lokomotivy.

T306.0501

Jako první byla v červnu roku 1957 dokončena lokomotiva T306.0501, její výrobní číslo ČKD bylo 3802. Hned po vyrobení byla lokomotiva nasazena do zkušebního provozu, a to na posun přímo ve výrobním závodě v Praze. Technicko-bezpečnostní zkoušku lokomotiva vykonala dne 29.11.1957. 

Dne 3.3.1958 pak byla definitivně předána do provozu na tovární vlečce podniku ČKD Sokolovo.

Nelze se také nezmínit o tom, že od 9. do 22.9.1957 byl prototyp vystaven (spolu se strojem T211.1002) na Strojírenském veletrhu v Brně.

V letech 1957 a 1958 byla lokomotiva také několikrát zkoušena v provozu u ČSD, především v Praze a jejím blízkém okolí.

V provozu pronásledovala obě lokomotivy celá řada různých závad, z nichž se většinu podařilo dříve či později trvale odstranit. Některé nedostatky, jako například přílišnou hlučnost v kabinách, problémy s hydraulickou převodovkou či netěsnosti naftových motorů však obě lokomotivy pronásledovaly až do jejich zrušení.

Z podnikové vlečky ČKD byl ještě v 60. letech prototyp T306.0501 prodán podniku Karborundum v Benátkách nad Jizerou, kde jezdil až do druhé poloviny 70. let. Lokomotiva pak v podniku stála odstavena dalších téměř 10 let, než byla ve značně zbědovaném stavu sešrotována.

T304.001

Druhá z lokomotiv, označená jako T304.001 (výrobní číslo ČKD 3803) byla dokončena na konci srpna roku 1957 a technicko-bezpečnostní zkoušku vykonala dne 17.12.1957.

Zkoušky druhého prototypu i jeho počáteční nasazení na vlečce ČKD šlo ruku v ruce s nasazením prvního prototypu, některých zkoušek se dokonce účastnily oba stroje společně.

Ke dni 21.9.1958 byla lokomotiva T304.001 předána do provozu na vlečce ČKD Stalingrad.

Jak již bylo zmíněno, podobně jako první stroj pronásledovala i druhý prototyp v provozu celá řada závad. Lokomotiva byla z provozu vyřazena počátkem 70. let , ještě v polovině 70. let však byla k vidění na vlečce ve Vysočanech. Kolem roku 1977 pak byla zlikvidována v hostivařském kovošrotu.

Zdroje informací a poznámky k sekci

- Pod značkou ČKD (B. Skála)

- DRÁHA 1/2003 - Lokomotivy typu 1435 CN 400 (J. Wagner)

- osobní poznámky autora stránek