Řada 111 (ex E458.1)

ŠKODA Plzeň  1981-1982

Vývoj

Předchůdcem lokomotivní řady ČSD E458.1 (tovární typ ŠKODA 78E1; dnes u ČD řada 111) byla řada E458.0 (dnes 110), vyráběná v letech 1971 až 1973.

Potřeba nových posunovacích lokomotiv pro stejnosměrnou napájecí soustavu byla logickým důsledkem neustále se rozrůstající elektrizace tratí i staničních kolejí v síti tehdejších ČSD, a tak i nová řada stejnosměrných posunovacích lokomotiv dostala počátkem 80. let minulého století ve výrobním programu plzeňské Škody zelenou.

Prototyp nové posunovací lokomotivy, patřící již do II. generace elektrických lokomotiv továrny

ŠKODA, vznikl přestavbou původně ostravské lokomotivy E458.0012, která tehdy byla odstavena po požáru. Stroj, vybavený moderní tyristorovou regulací výkonu a mnoha dalšími vylepšeními, byl po rekonstrukci přeznačen na E457.0001, v roce 1988 pak na řadu 112. Zrušen byl v roce 1996.

Na tento prototyp, vzniklý roku 1972, navázala v letech 1981 a 1982 sériová výroba dalších lokomotiv, které však byly proti prototypu dále pozměněny a modernizovány. Označeny byly řadou E458.1, nově potom 111. Celkem bylo vyrobeno 35 lokomotiv, které se staly prvními sériově vyráběnými lokomotivami pro ČSD s pulsní regulací výkonu.

Technický popis

Řada 111 v mechanické části odpovídá řadě 110 i prototypu 112, stejné jsou taktéž veškeré vnější rozměry a až na drobné odchylky (odlišné provedení pozičních světel, dosazení svislých madel na čela kapot, chybějící větrací mřížky pod kabinou) i celkový vzhled lokomotiv.

Právě pulsní regulace výkonu však dělá zcela odlišnou elektrickou část lokomotiv řady 111 proti řadě 110. Pulsní regulace včetně analogového řízení a způsobu automatického odbuzování je v podstatě shodná s prototypem řady 112, dvojici trvale sériově spojených trakčních motorů napájí pulsní měnič se šířkovou modulací na třech pevně daných frekvencích, řízení měničů obou podvozků je přesazeno. Řízení pulsních měničů zajišťuje regulátor ČKD, který je umístěn na stanovišti strojvedoucího.

Trakční motory zůstávají u řady 111 stále sériové, jsou však modernějšího provedení než u řady 110 a prototypu 112. Skříň s tlumivkou a kondenzátory pro pulsní měniče je uložena v prostoru pod hlavním rámem mezi podvozky.

Ventilační okruh je u řady 111 polouzavřený, v pneumatickém okruhu lokomotivy přibyl druhý kompresor 3 DSK 100. Tlakovou samočinnou (vlakovou) brzdu ovládá brzdič DAKO-BSE, přímočinná (lokomotivní) brzda je řízena brzdičem DAKO-BP.

Lokomotivy byly z výroby připraveny pro instalaci automatické regulace rychlosti (ARR) a měly unifikované stanoviště strojvedoucího.

Hmotnosti lokomotivy 72 tun bylo dosaženo balastováním (4 tuny v závažích).

Provoz

Lokomotivy, ač původně určeny výhradně pro posun, jsou dnes nasazovány kromě posunu (pro který jsou ale proti řadě 110 podstatně vhodnější díky mnohem ekonomičtějším rozjezdům !) také do traťové služby a to v nákladní i osobní dopravě (už několik let jezdí s osobními vlaky na trati Ústí nad Orlicí - Letohrad).

111 024-6, 111 025-3 a 111 034-5

Nymburské lokomotivy 111 024-6, 111 025-3 a 111 034-5 byly speciálně kvůli práci na svážném pahrbku v Nymburce dovybaveny systémem ARR a dálkovým ovládáním, jejichž předností je při práci na seřadišti využíváno. Pro instalaci této "nadstandardní" výbavy byly všechny stroje řady 111 připraveny již z výroby.

Zdroje informací a poznámky k sekci

- Malý atlas lokomotiv 2002 (J. Bittner, J. Křenek, B. Skála, M. Šrámek)

- ŽM atlas vozidel - Elektrické lokomotivy ČD a ŽSR (J. Pernička a kolektiv)

- osobní poznámky autora stránek