Řada 124 (ex E469.4) 

ŠKODA Plzeň  1971   (rekonstrukce ŠKODA Plzeň  1972)

Vývoj

Na začátku 70. let minulého století byla v rámci zemí tehdejší RVHP plzeňská Škoda pověřena vývojem pojezdových částí elektrických lokomotiv pro vysoké rychlosti. Relativně rychle zkonstruované podvozky

byly poprvé namontovány v roce 1972 pod předešlého roku vyrobenou poslední sériovou lokomotivu řady E469.3 - stroj E469.3030. 

Ten pak byl neoficiálně přeznačen na E499.2001.

Technický popis

Lokomotiva E469.3030 tedy byla ve své podstatě běžnou sériovou lokomotivou své řady. Od ostatních strojů řady E469.3 (dnes 123) se odlišovala právě zmíněnými podvozky zcela odlišné konstrukce a s jiným typem trakčních motorů (typ 3 Al 4846 eT, používaný jinak jen u exportních Sovětských lokomotiv typu ČS 2). Dále byl úpravami elektrické výzbroje lokomotivě zvýšen výkon na 2472 kW, maximální tažná síla ale poklesla změnou převodu (z 1 : 3,11 na 1 : 1,46) na 120 kN. Nová hodnota maximální rychlosti stroje pak byla 200 km/h. Se zvýšením maximální rychlosti pak souviselo také použití odlišného rychloměru a instalace ochranných mříží před čelní skla kabin. 

U podvozků stroje E469.3030 (dnes 124 601-6) je primární vypružení zajištěno šroubovitými válcovými

pružinami kolem vodících čepů. Obdobné pružiny sekundárního vypružení jsou kolem závěsek na nosičích pružin. Na pružinách je uložen podvlečený příčník spojený se skříní lokomotivy. Přenos podélných sil z podvozků na lokomotivu pak zajišťují nízko položené otočné čepy s kulovým uložením. Kromě příčného vypružení je lokomotiva též vybavena podélnými tlumiči vrtivého pohybu podvozků. Brzda lokomotivy je jednostranná s brzdovými jednotkami Škoda. 

Kvůli nízkým brzdícím procentům je na síti SŽDC lokomotivě povolena maximální rychlost jen 80 km/h.

Podvozky prototypu 124 601-6 se později staly konstrukčním základem podvozků lokomotiv Škoda tzv. druhé generace (dnešních řad 130, 131, 150, 162, 163, 263, 350, 363 a 372).

Zkoušky a provoz

Lokomotiva byla po vyrobení podrobena zkouškám především na Železničním zkušebním okruhu (ŽZO) u Cerhenic, kde dne 5.9.1972 dosáhla rychlosti 219 km/h, což je dodnes platný rychlostní rekord lokomotiv v bývalém Československu. Stroj se účastnil také zkoušek v Rusku na zkušební trati Bělorečenskaja - Majkop, kde při jedné ze zkoušek v roce 1973 dosáhl rychlostního rekordu lokomotiv Škoda - 224 km/h ! Jeho tehdejší označení bylo již zmíněné E499.2001, později neoficiálně změněné

na E469.4001. Současné označení nese lokomotiva 124 601-6 (tovární typ 57Er) od 1.1.1988.

Dnes je prototyp stále majetkem Výzkumného ústavu železničního (VUZ) a slouží na ŽZO v Cerhenicích při rychlostních zkouškách do 160 km/h (dnes nejvyšší povolená rychlost na ŽZO). O lokomotivu pečuje a náročnější opravy provádí depo Ústí nad Labem. 

Roku 2002 se lokomotiva účastnila zkoušek a měření na tratích v Polsku, kde po letech opět překročila svou konstrukční rychlost 200 km/h.

Zdroje informací a poznámky k sekci

- Malý atlas lokomotiv 2002 (J. Bittner, J. Křenek, B. Skála, M. Šrámek)

- ŽM atlas vozidel - Elektrické lokomotivy ČD a ŽSR (J. Pernička a kolektiv)

- osobní poznámky autora stránek